Bolševník velkolepý

Vývojové fáze bolševníku velkolepého (PDF, 10.5MB)

Historie šíření

Bolševník velkolepý
Bolševník velkolepý

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) byl do Evropy poprvé introdukován jako okrasná rostlina v roce 1817 do Velké Británie. V průběhu první poloviny 19. století následovalo jeho šíření do dalších evropských zemí (Nielsen et al., 2005). První zmínka o bolševníku velkolepém na území České republiky pochází z roku 1862, kdy byl vysazen a pěstován v zámeckém parku Lázní Kynžvart. O patnáct let později byl pozorován a zaznamenán první případ zplanění a rozšíření do přilehlého okolí parku. V dalších letech se bolševník dále rozšiřoval po okolí Lázní Kynžvart, Mariánských Lázní a Slavkovského lesa. Jako okrasná soliterní rostlina byl z oblasti první introdukce v Lázních Kynžvart dovezen do dalších parků na území České republiky, odkud se též dále rozšiřoval. Za prvotním rozšiřováním bolševníku tedy stojí jeho atraktivní vzhled, díky kterému byl oblíben jako mohutná soliterní rostlina v parcích a zahradách (Pergl, J. et al., 2008).

Původ bolševníku velkolepého

Bolševník velkolepý patří do rodu bolševník (Heracleum), který na území Evropy zahrnuje více než 20 rostoucích druhů, z toho 3 druhy se v Evropě invazně rozšiřují – Heracleum mantegazzianum, Heracleum sosnowskyi, Heracleum persicum. Na světě se vyskytuje zhruba 65 druhů patřících do rodu bolševník (Heracleum). Na území České republiky se z invazních druhů vyskytuje pouze prvně zmíněný.

Domovinou bolševníku velkolepého je oblast západního Velkého Kavkazu, kde roste jako součást přirozených subalpínských vysokobylinných společenstev, od poloh nad hranicí lesa až do podhůří 2250 – 50 m n. m. (Otte et al., 2007).

Botanický popis druhu bolševník velkolepý

Heracleum mantegazzianum patří mezi nejvyšší evropské byliny.  Kvetoucí lodyhy dorůstají výšky až 5 m, dosahují průměru 5–10 cm a jsou červenofialově tečkované až zcela červenofialově zbarvené. Listy dospělých rostlin jsou složené buď ze tří zhruba stejně velkých části, z nichž každá může být dále rozdělena podobným způsobem, nebo z více než tří částí uspořádaných v řadách podél centrálního žebra listu. Listy dorůstají délky až 2,5 (3) metrů. Bílé nebo vzácněji narůžovělé květy vytváří deštníkovitá květenství (okolíky), jejichž průměr dosahuje až 80 cm. Každý složený okolík obsahuje 30 – 150 paprsků.

Zelená oválná semena se tvoří od července, zráním hnědnou a získávají kresbu s typickými tmavými olejovými kanálky. Heracleum mantegazzianum patří mezi tzv. monokarpické rostliny (odumírají po vykvetení). Bohužel však v populaci byly pozorovány také habituelně odlišné, nápadné polykarpické rostliny, opakovaně kvetoucí. Zelená rostlina bolševníku velkolepého obsahuje fototoxické šťávy, které po expozici ultrafialovým paprskům způsobují na zasažených místech pokožky vážné popáleniny (Nielsen et al., 2005).

Biologie a ekologie

Bolševník velkolepý v Evropě invaduje zejména polopřirozená travinná společenstva, dusíkem bohatá vysokobylinná společenstva, lesní lemy a antropogenní činností pozměněná stanoviště. V České republice jsou nejvíce osídlovány narušované plochy s dostatečným obsahem dusíkatých živin, poskytující dobré podmínky pro uchycení a vývoj semenáčků, zejména liniové krajinné prvky – vodní toky, cesty a neobhospodařované louky, kde bolševník velkolepý dosahuje vysoké pokryvnosti (Pergl et al., 2007).

Životní cyklus a vliv na okolní vegetaci

Rostliny klíčí brzy na jaře, dříve než ostatní druhy v lokalitě výskytu. Ve stadiu přízemní růžice shromažďují zásobní látky a obvykle během druhého až pátého roku od června do srpna vykvétají.  Semena dozrávají od konce srpna do října. Od počátku, již ve stádiu rychle rostoucí přízemní růžice vytvářejí velkou listovou plochu, která pokryje půdní povrch. V průměru 10 % rostlin každý rok vykvete a dokončí svůj životní cyklus. Po vykvetení a doplození odumírají, do dalších let přežívají pouze polykarpické rostliny, které se však vyskytují ojediněle.

Na nepříznivých stanovištích s nedostatkem živin, světla a vody nebo na stanovištích pravidelně spásaných kvetou rostliny později, až když v kořenech nashromáždí dostatečné zásoby. Vegetativní rozmnožené rostliny ze sekcí kořenů je možné.

Plochy porostlé bolševníkem mohou dosahovat značné rozlohy a hustoty. Setkáme se s jednotlivými rostlinami, shluky, liniovými porosty až plochami o rozloze několika hektarů. Hustota rostlin na osídlených plochách kolísá od 1 – 3 kvetoucích jedinců na 10 m2 až po husté, souvislé porosty s více než 20 kvetoucími rostlinami na 10 m2. Bolševník je svou listovou plochou schopen absorbovat až 80 % dopadajícího slunečního záření, takže potlačí ostatní druhy a stává se dominantním druhem napadených společenstev. Dochází k výraznému snížení a změně druhového složení.

Obražený porost po posekání
Obražený porost po posekání

Kvetení a produkce semen

Květy postupně rozkvétají od června do konce července, nejprve největší primární vrcholový okolík následovaný menšími sekundárními okolíky. Kvetení trvá v průměru 36 dnů. Ojediněle mohou rostliny dokvétat do konce srpna.

Plody – poltivé dvounažky, rozpadajíc se na dva křídlaté plůdky, z nichž každý obsahuje semeno – se z okolíků uvolňují od konce srpna do října. Rostlina vytváří v průměru cca 20 000 semen.

Semena jsou velmi vitální a mají vysokou klíčivost. Na konci vegetační sezóny může dosahovat zásoba semen ve svrchní vrstvě půdy, která představuje pro bolševník tzv. semennou banku dormantních semen, v hustých porostech až 12 000 semen na 1 m2, přičemž průměrná hodnota běžných porostů se pohybuje kolem 6700 semen na 1 m2. Na začátku jarní sezóny je pak ve svrchní vrstvě půdy možné najít průměrně kolem 2000 semen na 1 m2, z nichž většina je připravena vyklíčit. Malá část semen na jaře nevyklíčí a v létě po prvním roce pak zůstává v půdě zhruba 9 % semen cca 200 živých semen na 1 m2, po druhém roce 3 %, po třetím roce 1 % a po pěti letech jen 0,5 % (Nielsen et al., 2005, Moravcová et al. in. Pergl, J. et al., 2008).

Pro vyklíčení semen bolševníku je nutné, aby prodělala chladnou a vlhkou fázi (podzim a zima), stratifikaci, která odbourá tzv. morfofyziologickou dormanci – k vyklíčení musí zárodek dostatečně vyrůst a zároveň musí být odstraněn fyziologický blok uvnitř zárodku, který brání klíčení (Pergl, J. et al., 2008).

Semena
Semena

Rozšiřování bolševníku

Bolševník se rozmnožuje především generativně, proto je téměř veškeré jeho šíření závislé výhradně na rozšiřování semen. Většina semen zůstává uložena v půdě v okolí mateřské rostliny. Nielsen et al. (2005) uvádí, že v případě asi 2 metry vysoké kvetoucí rostliny spadne 60 – 90 % semen na zem v okruhu 4 metrů od kvetoucí rostliny, hustota se zvyšující se vzdáleností odboje semen rychle klesá. K šíření po blízkém okolí od původní rostliny přispívá vítr (anemochorie).

Na větší vzdálenosti se bolševník šíří hydrochorií či zoochorií. Semena unášená potoky nebo řekami mohou překonat desítky kilometrů. Semena mohou být přenesena na nové lokality také pohybem zvířat nebo dobytka, zejména v důsledku našlapávání ve vlhkém počasí.

Člověk svými aktivitami významně přispívá šíření bolševníku. Semena se často uchytí do vzorku pneumatiky automobilů nebo zemědělských či zemních strojů a jsou rozšiřována podél cest, daleko od mateřské rostliny. Semena mohou být také přenesena s transportovanou půdou. Květenství bolševníku jsou někdy lidmi využívána k dekorativním účelům a z odnesených květenství se pak uvolňují semena, neboť jsou schopná postupně dozrát i v odříznutém, usychajícím květenství.

Zdravotní rizika

Rostlina představuje vážné zdravotní riziko díky fytotoxickým furanokumarinům, které jsou obsaženy ve všech jejích zelených částech. Rostlina vylučuje vodnatou látku, která při potřísnění pokožky a následné expozici slunečnímu záření (UV složka) způsobuje rozsáhlé zánětlivé popáleniny, které se obtížně hojí.

Fototoxická reakce je spuštěna expozicí slunečnímu záření již 15 minut po potřísnění, přičemž citlivost pokožky je nejvyšší v době mezi 0,5 hodinou a 2 hodinami od potřísnění. Po 24 hodinách se dostavuje zánětlivá reakce provázená zčervenáním, skvrnitostí a tvorbou vodnatých puchýřků. Postižená místa pokožky bývají po zahojení hyperpigmentovaná  a jejich citlivost vůči UV záření přetrvává po několik let. Bylo zjištěno, že furanokumariny mají karcinogenní a teratogenní účinky (Nielsen et al., 2005).